Sexuální střízlivost, pornografie a internet
Pro mnoho z nás, členů společenství SAA, představoval internet prostor, ve kterém jsem vyhledávali příležitosti pro acting out, kde jsme relapsovali a realizovali menší či podstatnou část ze svých návykových sexuálních fantazií a tužeb. Izolovaní před obrazovkou počítače jsme hodiny trávili sledováním pornografie, vytvářením si kontaktů pro anonymní sex, on-line chaty, cybersex, nutkavou masturbací a hledáním dalších cest k uskutečnění acting-outu. Nebyli jsme schopní přestat a zůstávali jsme sedět u počítače, hlavně abychom dosáhli většího vzrušení. Někteří z nás se zapojili i do nelegálního jednání, kdy nabízeli sex mladistvým či stahovali dětskou pornografii. Nepomysleli jsme na to, že čím více budeme dávat volný průběh našemu bažení po virtuálním vzrušení, tím více se dříve či později budeme trápit a cítit se bezmocní. Na místo toho jsme hledali nejrůznější cesty jak tyto prožitky ještě více vystupňovat. Dříve či později však přišly ty chvíle, když jsme již nemohli odvrátit zrak a byli jsme konfrontováni s vlastní bezmocností. Byli jsme přistiženi při masturbaci před počítačem. Zaneřádili jsme pornem firemní počítače. Ztratili jsme důvěru blízkých. Stálo nás to mnoho času a peněz. Přišli jsme o důležité vztahy, životní pohodu, přestali jsme se věnovat zájmům, které nás dříve naplňovaly a mnohé další.
Tisíckrát jsme si říkali a dušovali jsme se, že končíme s pornem, masturbací, že už více nebudeme toužit po obrazovce počítače. Našli jsme dost dobrých a logických důvodů, abychom s tímto chováním přestali. Přesto to ale nestačilo. Mnozí pak také zkoušeli rozdílné metody, jak toto chování zastavit (od psychoterapie, přes meditaci až k duchovnímu poradenství a jiné). Přesto to ale nestačilo a naše nemoc se zhoršovala.
Když jsme přišli do SAA, bylo nám navrženo, abychom ukončili naše zničující návykové sexuální chování. Mnoho z nás to nikdy nezkusilo a představa tohoto jednání byla nepředstavitelná a hrozná. Myšlenka střízlivosti byla bolestivá, nemožná, někdy jen hrozně nudná. Museli jsme nejprve objevit cestu, jak přestat realizovat acting out, když jsme připojení online. Co udělat proto, abychom se stali střízlivými jako uživatelé internetu? Co však bylo ještě důležitější, museli jsme objevit cestu, jak zabránit, abychom se znovu a znovu vraceli k nepochopitelnému a demoralizujícímu jednání. Řešení jsme našli v programu Dvanácti kroků a ve společenství SAA. Tento program fungoval, zatímco jiné metody v minulosti selhaly.
Byly to právě naše trpké zkušenosti, díky nimž jsme dospěli k poznání, že je nezbytné, abychom uvedli principy programu do naší vlastní životní praxe. Níže popisujeme některé z konkrétních kroků, kterých jsme se drželi. Snaha být čestný a poctivý, stejně jako pravidelné navštěvování setkání SAA byl začátek. Záhy jsme zjistili, že potřebujeme pro naše uzdravení dělat ještě více. Různé věci fungují různě pro různé lidi, to je triviální pravda; ukazujeme proto jen některé z praktických postupů, které jsme použili proto, abychom zůstali střízliví na návykovém sexuálním chováním každý den v situacích, když jsme byli online. Doporučujeme také vyhledat členy s delším obdobím střízlivosti a ptát se jich, jak to dokázali. Teprve ve chvíli, kdy opustíme naše zničující chování, jsme schopní začít proces uzdravení. Tento program nefunguje, zůstaneme-li v něm sami, izolovaní od ostatních.
Čím jsme tedy žačali?
Omezili jsme přístup.
Smazali jsme všechny pornografické obrázky, videa, texty, e-maily či informace o webových stránkách, na nichž jsme vyhledávali acting out. Odstranili jsme tyto materiály jak z počítače, tak ze všech ostatních míst doma, v práci, atd. Nebylo na co čekat. Nebylo co odkládat. Nedostupností těchto materiálů jsme získali drahocenný čas. Čas, v němž jsme začali dělat lepší rozhodnutí ve srovnání s těmi, které jsme dělali pod vlivem našich destruktivních návyků. Byli jsme více a více opatrní, neboť často i to, co se zdálo jako nevinná internetová aktivita, přivedla mnohé z nás do problémů. Zkrátka, na počátku našeho uzdravování jsme dělali cokoliv, abychom omezili přistup k sexuální spouštěčům a snižovali tak pravděpodobnost acting outu.
Jednoduché, leč radikální řešení představovalo pro některé z nás přestat užívat internet po potřebnou dobu úplně. Během tohoto opatření jsme byli povzbuzováni a podporováni našimi závislými členy, zvláště když nás opanoval strach, v němž jsme si mysleli a cítili, že bez internetu nedokážeme žít, že naše životy nebudou naplněné a šťastné. Avšak opak byl pravdou. Zažili jsme úlevu, když jsme se zcela odstřihli od online světa. Žití bez internetu nemusí být celoživotní nezbytnost či řešení. V případě dlouhodobější, kontinuální abstinence od tohoto typu návykového chování, například od kompulzivního užívání pornografie, a po hlubších zkušenostech s programem, nejeden z nás začal opět užívat internet, tentokrát již bezpečně.
Někdy ale bylo vystavení se a používání internetu nevyhnutelné. Stali jsme se odpovědnými.
Například v práci či škole, kdy to na nás bylo vyžadováno. Rovněž mnozí členové SAA ve službě podporovali ostatní spoluzávislé skrze internet. Jestliže jsme tedy měli opodstatněný důvod k přístupu na internet, bylo pro nás nezbytné naučit se chovat odpovědně a zůstat tak sexuálně střízlivými členy společenství.
Jedna z cest, jak zůstat odpovědnými v těchto věcech, byla učinit jednoduché dohody s ostatními uzdravujícími se sexholiky. Dali jsme příslib, třeba sponzorovi, že budeme online chodit vždy jen s nějakým konkrétním úkolem, záměrem. Jinými slovy jsme souhlasili s tím, že se nebudeme zbůhdarma potloukat online, brouzdat po síti beze smyslu. Věděli jsme, že potulovat se po internetu bez cíle, a to dokonce i na stránkách, které mají ne-sexuální obsah, může vést k realizaci acting outu. Součást těchto dohod o odpovědnosti byla i dohoda zahrnující úplnou poctivost v našem chování a čestné přiznání, kdybychom tyto dohody porušili. Než jsme začali pracovat na programu, měli jsme sklony udržovat náš neblahý návyk pod pokličkou. Nikdo nesměl vědět a ani nás vidět, jak si prohlížíme porno, masturbujeme u něj, či vyhledáváme kontakty pro anonymní sex atd. A proto jsme se rozhodli řídit sloganem: Méně anonymity, více bezpečí.
Když už nebylo zbytí a museli jsme být na síti, snažili jsme
se používat internet v takových situacích, kdy jsme neměli
zaručené soukromí. Umístili jsme počítač na frekventovaném
místě v našem domě, například do obývacího pokoje. V zaměstnání
jsme natočili obrazovkou počítače tak, aby na ni naši
spolupracovníci mohli snadno vidět; nechávali jsme otevřené
dveře do kanceláře atd. Přestali jsme si také zakládat
bezpočet emailových adres a anonymních nicků. Když to bylo
možné, použili jsme naše skutečné jméno do názvu emailů,
abychom si připomněli, že nesmíme zůstat anonymní, když
jsme online. Když jsme pak dosáhli sexuální střízlivosti a
dlouhodobě jsme abstinovali od pornografie a dalších věcí,
sami jsme se cítili lépe, neboť jsme již nemuseli neustále
ukrývat naši pravou identitu nebo naše chování, jak tomu
bylo v naší závislosti.
Zde jsou další nápady od členů, které byly s úspěchem použity.
- Nikdy jsme se nepřipojili online sami, bez přítomnosti druhého člověka,
- používali jsme internet jako nástroj ke komunikaci s ostatními spoluzávislými,
- neizolovali jsme se
- instalovali jsme software, který blokoval stránky s nevhodným obsahem,
- přítel či sponzor nám nastavil hesla; toto bylo preventivní opatření, které mělo zabránit našemu přístupu na on-line chaty, stránky se sexuálně explicitním obsahem a jiné,
- dříve než jsme se připojili online, pomodlili jsme se za to,
- na internetu jsme se pohybovali cíleně a vědomě,
- svolili jsme, aby náš přítel či sponzor měl přístup do historie stránek, které jsme navštívili.
Destruktivní návykové sexuální chování je vážný a v čase se zhoršující problém. Položili jsme si otázku: „Jsem ochotný zůstat sexuálně střízlivý a uzdravit se?“ Naše zkušenosti ukázaly, že abstinovat od návykového sexuálního chování je klíčem k uzdravení. Jestliže tedy pro někoho představuje internet místo, kde vyhledává acting out, doporučujeme zkusit se držet výše zmíněných návrhů, které nám sloužily jako prevence. Mnohým z nás pomohly zmírnit či odstranit konkrétní návykové vzorce chování, které jsme praktikovali, když jsme byli online. Jsou to opatření, která se nám osvědčila v procesu uzdravení.
Avšak trvalé řešení problémů s naší návykovou sexualitou, stejně jako nalezení zdravé sexuality, jsme objevili až poté, co jsme poctivě a čestně uplatňovali principy obsažené v Dvanácti krocích SAA ve všech našich záležitostech.